Sebedestrukce..
Mám potřebu se svěřit a nenapadá mě jiné místo,než právě tady...
Ani nevim,kde začít.......Prostě...Jistě si většina z vás všimla,že mám přítele(někdy se tu o něm zmiňuji). Jenže bohužel
nemáme vůbec jednoduchý vztah. Miluju ho strašně moc,ale jsou věci,které na něm nesnášim. Věci,které byly zase včera večer a kvůli kterým jsem se psychicky zhroutila a jsem doma. Takže mám úplně zbytečně zase starosti a už se bojim pondělí,s čim na mě zase přijde třídní. A to všechno jenom kvůli jeho výbuchu a hysterii.
Večer jsme si volali před spanim a já mu vyprávěla o škole a tak. (Moc nadšeně nezněl..nevím,ale to jsem neřešila.) Bavili jsme se a on zavtipkoval s tím,že "no tak budou z informatiky pětky" ...Nad tím jsem se pozastavila a řekla jsem mu normálně klidným hlasem,že vím,že to nemyslel špatně a že to byl vtip,ale že...prostě..tohle je pro mě důležitá věc. S informatikou bojuju právě,abych ty pětky neměla...Takže vím,že to byl jen vtip,ale jen že tohle prostě beru trochu jinak a že to neni úplně nejlepší..Nacož on se naštval..a řekl mi,že si z toho beru zase jenom to nejhorší.
Tak to přece neni! Já jsem jenom řekla jak to je a jak tohle beru,protože je to pro mě prostě citlivá a důležitá věc. No a on vybouchl ....a už to jelo.
Kdyby jste věděli,jak ošklivé věci jsem se dozvěděla.....myslím,že by určitě někoho z váš napadla otázka..: proč s ním teda jsi,když je na tebe takhle ošklivý? .....Já sama nevím...Mám ho ráda a v tom to asi celé vězí.
Prostě věci na zbůsob: "Sereš mě" ,"Je to s tebou těžký...Nikdo jiný by to s tebou nevyržel"- to mě podlo do srdce...neskutečně moc! ....To je to se mnou vážně tak těžký? ...Spíš s ním je to těžký,protože já opravdu nezvládám tyhle jeho výbuchy a záchvaty zlosti a hněvu. On to chce vždycky všechno pak rychle zase urovnat a zahladit,ale to z
krátka NEJDE po tom,co mi všechno řekl a nebo jak mě vydíral. Ano slyšíte dobře...můj přítel mě i vydírá...Je to teror!! Naprostý teror! ...= Mám dva telefony. Jeden normální,kde si píšeme smsky a na druhém si voláme,protože to máme nějak levnější bo co...Volal mi na ten první,když jsme to řešily a: "Nemůžu ti volat na tenhle,zavolám ti na tamten,takže mi to vezmi ti říkám!!" ...já celá rozklepaná jsem lezla z palandy *nesnášim,jak mám studené ruce a klepe se mi celé tělo....tak moc to nesnášim...:´(* Slezla jsem z palandy a šla jsem zapnou ten druhej mobil,ale než jsem ho stačila zapnout,tak mi zase během té půl minuty volal na ten první s tím : "Tak ty jsi mi to nezvedla jooo kamarádko?" -Bože..to je něco tak hnusného....kdyby jste to šlyšely :´(..Proč se mnou takhle mluví...?! proč je na mě takhle zlej?! ..Jsem zoufalá. Říkala jsem mu,že jsem ho nestihla ještě zapnout a ať mě nechá....prosila jsem ho v pláči,ať mě už přestane terorizovat. Ať mi neříká,že jestli mu to nezvednu,že se se mnou rozejde,protože na to nemá nervy. Nemá na to nervy?? Jako na co?! To on si může za všechno sám. Já spíš na to nemám sílu!!!
Řekl mi pak ještě plno ošlivých věcí,které jsem asi raději zapomněla..Típla jsem mu to a šla za mámou..musela jsem k někomu jít..cítila jsem se tak šíleně!!! Celá jsem se klepala.......No prostě něco strašného. Mobily jsme nechala v pokojíčku.....13 zmeškaných hovorů,když jsem přišla...No prostě hysteriie jak něco! Volal i mýmu tátovi v půl 12 večer,jestli s nim chci mluvit.
Když jsem se vrátila od mamky do pokoje s tím,že už s ním nebudu dnes mluvit,tak zase volal..opět znovu....Nevím...proč jsem mu to vzala.......tohle je vážně SEBEDESTRUKCE...On mě ničí ...a já se zničím,protože mu budu furt odpouštět,protože ho miluju. Vůbec nevím,jak z tohohle ven. No..volal mi a.....začal mě vydírat znovu....Šel na mě s tím,že měl nůž u břicha a že prý neměl málo od toho si něco udělat. A můžu vám říct,že smrtí mě vydíral UŽ NĚKOLIKRÁT.
To je něco strašného to poslouchat...a ke všemu když říká,že CHCE ,abych měla někoho lepšího......Když bude furt tohle omílat dokola....,jak taky dělá...tak mě k tomu akorát navede on sám. Zaviní si to sám. To je prostě normální jasná věc,že když mi to bude vtloukat do hlavy,tak pak.......Pokud se z toho ještě dřív ale nezbláznim.
Mluvila jsem s ním pak ještě do půl 2 ráno. Prohodila jsem,že si mě nezasloužím. Že vím,že nejsem nic extra,ale myslím,že jsem hodnej člověk a dělám všechno co nejlíp pro něj ..snažím se mu vždy vyhovět co to jde. Že by si měl vážit toho,že jsem mu vůbec ten telefon zvedla po tom všem..Pak jsme šli spát. Ozvalo se sice "Je mi to líto" ,ale to je mi houby platný....
Výsledkem je,že je mi strašně špatně ...psychicky jsem se zhroutila a nevím,co mám dělat. Jediné co vím je to,že si s ním musím promluvit a na férovku mu říct,že tohleto je jeho vina! to že jsem doma zase!!! a že mi je takhle. Musim mu to říct....A rozhodně řeknu,že pokud to bude ještě jednou tak...........No..jjá vlastně nevím...co...asi bych ho neopustila....miluju ho...*někdy si už říkám i to slovo "bohužel" ...a je strašné si něco takové říct!*
Ale zkrátka kdo ví......kdo ví,co by se stalo. Každopádně tohle už nikdy nebude. Jestli ano,tak s tím něco udělám..,protože já potřebuju studovat..chodit do té zatracené školy a mít nějaké vzdělání..udělat ten gympl a on mě ničit NEBUDE!!! Buďto se srovná a nebo se budu muset chránit! Už jednou mě lidi složili..a já se nenechám zničit po druhý...
Holt všechno není tak růžové jak se zdá.
Doufám,že bude schopný se změnit..
Vděčím každému,kdo četl až sem.
beepinka*
Komentáře
Okomentovat