「I hate myself ...」

Dneska je tu ten pocit zase...Zase přemýšlím nad tím,jak zbytečná jsem. Tyhle pocity se se mnou táhnou již pěkně dlouho.....

---

Nevím,co v životě dělat - jakým směrem se vydat po střední škole. Lidi mě začínají štvát. Vždy se snažím všem pomoci a podpořit je,ale když pak potřebuju já podat pomocnou ruku,lidi z mého okolí se na mě vykašlou. Co je se mnou špatně? Jsem vážně tak divná ...jiná? Nemám ráda ruch,jsem spíše samotář,ale to taky přeci neznamená,že nechci žádné kontakty s lidmi. To působím až tak nedostupně? Raději poslouchám ostatní,než abych sama mluvila,ale někdy chci taky něco říct,chci se taky zapojit a projevit se,ale mnohdy mi to není umožněno. Lidé mě neposlouchají nebo přeslýchají...Mám pak pocit,že na mém názoru nezáleží. Jsem nepodstatná,nedůležitá a nepochopená. Nemám žádné sebevědomí a zjistila jsem,že opět se začínám uzavírat do sebe,začínám mít strach z ostatních. Bojím se toho! Nechci zpátky do těhlech časů. ....

Neskutečně se za sebe stydím. Jsem tak ošklivý člověk.....mám tak nechutně tlustý obličej...kdyby jenom obličej. Nemám se ráda. Chci být krásná,jako plno slečen,co denodenně míjím a sním přitom o tom,že jednou tak hezky taky třeba budu vypadat. Řekla jsem si,že nesmím jenom snít...musím to tak udělat!! Dokážu to... Dojedla jsem teď svůj špenát po raních vločkách a tím to dneska končí. Dokážu to. Chci si oblíkat krásné věci. Vlézt do obchodu a nabrat si do ruky tolik oblečení s sebou do kabinky,protože nebudu muset u každého kousku přemýšlet,jestli má cenu ho vlastně brát,že je to špatný střih pro někoho takového jako jsem já. Chci se líbit mužům.

Kamarád si ze mě ve škole dělá srandu,že jsem godzila,lochneska,že když jdu,zbořím všechno,dneska mi řekl,že jsem husa. Já vím....je to naprosto debilní a takhle se kámoši rozhodně nechovají,ale ..já vím,že on to nemyslí ve skutečnosti špatně,takže si z toho snažím nic moc nedělat,ale i tak mě to uvnitř mrzí a pozastavím se nad tím.....Proč tu nemůže být někdo,komu bych se mohla svěřit?!! Kromě přítele a rodiny myslím. .....vím,že se mohu svěřit vám a děkuju vám za to <3! ♥ ...děkuji! Ale ...ono myslím tím třeba jednu osobu....nějakou kamarádku,se kterou bych měla vybudovaný důvěrný přátelský vztah. Navzájem bychom si pomáhaly a měly se fakt rády...jenomže nemám takovéhlé důvěrné přátelství. Já jsem člověk,který je schopný tomu člověku pak dát všechno. Jenomže jak mám takovéhohle kámoše najít,když lidem moc nevěřím,protože se mnou na základní škole pekně vymetli a všechny kamarádky,kterým jsem se takhle moc otevřela se na mě vykašlaly a už ani o sobě nevíme? Jak to mám udělat? Po tom,co jsem se bála lidí mého věku,po tom čím jsem si prošla a s tím,že rozhodně nejsem ten otevřený typ,který přijde a zapojí se hned do konverzace? Ke všemu když jsem ještě fakt klidný typ člověka. Jak to mám udělat? Jsem z toho opravdu zoufalá....

Nechci se cítit tak moc ošklivě. Nemám ráda moje vylejzající ucho z vlasů,nemám ráda moje vlasy,nemám ráda moje ošklivé tělo......nemám ráda nic na sobě. Nechci být tak nesebevědomá. Nechci být tak ustrašená. Nechci působit uzavřeně. Jak to mám ale udělat....Je mi hrozně.

Často přemýšlím nad tím,že jsem prostě nic,nějaká chyba. Nikdy nic nedokážu,protože nejsem chytrá a jsem šíleně ošklivá....valící se koule. Nevím,co budu se sebou dělat. Momentálně si zalezu pod peřinu,uteču před celým světem ...a zkusím to ze sebe trochu dostat.

Děkuju všem,kteří jste si to přečetli. Moc to pro mne znamená.♥ Nechci si tu stěžovat nebo vám nějak kazit náladu. Ani se tu nechci litovat. Já jsem se jen potřebovala svěřit...

"Do what you want, but you're never gonna break me.
Sticks and stones are never gonna shake me.

Take me away, a secret place.
A sweet escape, take me away.
Take me away, to better days.
Take me away, a hiding place.

There's no more lies.

In the darkness, there's light.
And nobody cries.
There's only butterflies. "

"I was never one for pretenders,
Everything I tried to be,
Just wouldn't settle in.

I'm taking a stand to escape what's inside me.
A monster, a monster.

Can I clear my conscience,
If I'm different from the rest,
Do I have to run and hide?
I never said that I want this,
This burden came to me,
And it's made it's home inside."

beepinka*